Mercedes Trophy

 


JEZERA PRO BLOG

Můj přítel už před pár lety propadl golfu. Díky tomu jsem vlastně odbourala předsudek, že golf není sport a že je to pohodová vycházka. Vlastně je to fuška, která zcela nepokrytě prověří vaší kondičku a taky psychickou rovnováhu. Když jdete turnaj, osmnáctku, to máte kolem 5-6 hodin celkem svižné chůze, nachodíte určitě cca 10-12 km v různém terénu, z kopce do kopce vlečete vozík nadupaný holemi za každého počasí. Často čelíte tomu, že musíte rychle vyhodnotit hřiště, zvolit správnou hůl a na odpal máte pár vteřin, abyste nenarušovali tempo hry. Pak dostat míček do jamky, to chce kolikrát nervy ze železa.

V podstatě jsem výše popsala všechno, co mi doposud brání hrát golf. Když to shrnu, tak fyzičku mám prachbídnou a když vidím kopec, tak to neberu jako výzvu, ale jako důvod k pláči. Z časové tísně začnu být nervózní a to vede k excesům a aktům zbrklosti. A když se mi nedaří, tak nejdu pro sprosťárnu daleko. To jsou naprosto nevhodné předpoklady pro hraní golfu. I když se musím pochlubit, že pokaždé, co jsem měla trenéra, tak mě hodně chválil, že jsem talent. Ještě by to chtělo někde vzít trpělivost a chladnou hlavu.

A proto si raději volím místo doprovodu na akce jako je Mercedes Trophy v Karlových Varech, kam byl T. pozván. Tam je vždy záruka, že se budu mít dobře. Naposledy jsem tam přítele doprovázela před 4 lety a byla to pecka. Výborné jídlo po celý den, golfová škola a možnost projet se v nejnovějších modelech Mercedesu. Rychle to pak uteče a já jsem po celém dni příjemně zrelaxovaná, T. většinou naprosto vyřízený. Ještě štěstí, že nehraju golf 🙂 .

Tentokrát jsem se bohužel nemohla zúčastnit golfové školy (a poslouchat chvalozpěvy na můj talent), a abych se jen tak nečině nepoflakovala, tak jsem šla půlku hřiště s T. Tiše jako myška, abych ostatní z flightu nerušila, jsem se kochala a fotila okolí, co mi spíš připomínalo krásně udržovaný lesopark než hřiště. Musela jsem ale myslet na to, že probíhá turnaj a nemohla jsem si jen tak bezhlavě chodit, kam se mi zlíbí. Když ale hru přerušila bouřka, už jsem měla stejně dost, protože jsem musela udržovat hrací tempo. Radši jsem se šla věnovat rautu a čekat nad talířem lívanečků na toho mého Tigera Woodse.

IMG_7246IMG_7272IMG_7271DSC_1207DSC_1243DSC_1286IMG_7254DSC_1334DSC_1329DSC_1318DSC_1289IMG_7267IMG_7256IMG_7273IMG_7279IMG_7280IMG_7288IMG_7289IMG_7300IMG_7306

Golf je sport o hlavě. Když se nedaří a je člověk stresař, tak se mu rozpadne soustředění na atomy. Mrskat holí hlava nehlava není cílem. Chce to rozvážnost, klid v duši a být tak trochu nad věcí. Mít ambice – ok, ale kdo se nechá unášet tím, že chce primárně vítězit a nosit si domů dary, mnohdy se mu to nedaří pod vlivem tohoto tlaku. Z těch pár turnajů jsem vypozorovala, že úspěšní golfisti jsou pánové v letech, co si přišli jen tak zahrát a vlastně tu hru moc neprožívají. Mají nadhled a zase tolik se nežerou.

Mně tohle všechno chybí, a proto jsem odsouzená být věčným pozorovatelem.

P.S. Dospěju (k tomu) vůbec někdy? 🙂

Sledujte mě a mějte se krásně!

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s