Good Bye, Porto…


kopie-navrhu-porto-in-pictures

PORTO// 25.6.2016

Nachozeno 17,21 km

Určitě se shodneme na tom, že na pobytech kdekoliv v hotelu jsou nejlepší snídaně. My už zažili skvělé snídaně (Brusel a nebo Motel One v Mnichově), i ty nejhorší (Řím a jejich pojetí continental breakfast v podobě kávy a oschlého croissantu). A snídaně podávené v našem ubytování v Portu se na žebříčku těch nejlepších vyšplhala hodně vysoko.

Byly totiž podávané rovnou na pokoj v hodinu, kterou jsme si požádali. Dvě věci mě totálně nadchly – portugalský croissant – nadýchaný, vláčný, na povrchu křupavý s jemnou skořicovou chutí a zvyk, že pomerančový džus je vždycky čerstvě vymačkaný! Chápu, že někomu se to může zdát jako blbost. Ale já jsem člověk, kterému na snídani záleží a pokud je to takový labužnický zážitek, tak je to perfektní start do nového dne :-). Takže si dobře zapamatujte, že v Oporto Cosy na Vás čeká ubytování za rozumnou cenu v typickém portugalském domě, ochotný milý personál a famózní snídaně. Jako příklad maximální vstřícnosti poslouží, že v neděli jsme museli brzo ráno odejít a nestihli bychom snídani a ani nám nemohli připravit balíček. A tak nám bez problémů vrátili peníze.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Snídaně v Oporto Cosy
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Snidaně v Oporto Cosy

Takže nastartováni senzační snídaní jsme se vydali na toulky městem. Byli jsme trochu v melancholické náladě, protože to byl náš poslední den v Portu, a také jsme tušili, že už toho moc nestihneme. Ale pár míst na mém imaginárním seznamu “must see” pořád ještě zbývalo. A tak jsme zamířili k jednomu z nich. Jako oddaná fanynka Harry Pottera jsem si totiž nemohla nechat ujít návštěvu knihkupectví Lello. Stejný nápad mělo dalších sto lidí. Upřímně řečeno, knihkupectví je krásné, ale abyste si naplno vychutnali genius loci, tak by to chtělo nějakou soukromou prohlídku. Zaplatíte vstupné 3 eur/os. a perete se o každý centimetr čtvereční s dalšími turisty. Knihy mají většinou krásná vydání které asi jinde nenajdete, ceny jsou ale celkem vysoké. Také možná proto, že když si knihu koupíte, tak se vám od ceny odečte zaplacené vstupné.

Lehce zklamáni opouštíme knihkupectví a dál se touláme městem. V jedné uličce narážíme na blešák, kde se prodává i to, co se zdá být neprodejné. A já bych si chtěla všechno koupit, protože čím větší blbost to je, tím víc mě to bere :-). Tak mě radši přítel nalákal na Calippo, které jsem neměla už věky a vzpomínáme jak jsme byli malí. Jdeme si co noha nohu mine, ale s lačným žaludkem už se nám moc nechce. A tak se vracíme do Mengos, které sice na první pohled člověka moc neláká, ale vždycky jsem se tam dobře a za rozumnou cenu najedli. Mimo jiné tam mají neuvěřitelné množství sladkostí, překvapivě dobré pivo a Francesinu, co se topí v pivní omáčce (já vím, asi to na té fotce vypadá nechutně, ale bylo to fakt moc dobrý).

Po vydatném obědě bychom si nejradši dali šlofíka, ale byla by to jasná ztráta času. Na druhou stranu chodit se nám také moc nechtělo, tak co teď. A tak se zrodil geniální nápad povozit se v historické tramvaji po městě. Geniální bylo, že jsme tím zabili dvě mouchy jednou ranou – pěkně nám vytrávilo a zároveň jsme si splnili další věc ze seznamu “must see”. Nastoupili jsme na zastávce Carmo, kousek od mostu Ludvíka I. a za 2,50 eur se vozili do zastávky Batalha a zpátky. Hrozně se nám takové cestování po městě líbilo a obzvlášť když tramvaj jela do strmého stoupání. Všechno vrzalo, tramvaj se třásla a měli jsme pocit, že pohybem vlastního těla pomůžeme tramvaji v jízdě vpřed. A ten zážitek jsme řádně vstřebali nad domácím ledovým čajem v útulné malé kavárničce Carmelita bistro, na kterou jsme narazili cestou od tramvaje v ulici R.de Saraiva de Carvalho.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Carmelita Bistro

Z Carmelity už je to co by kamenem dohodil k mostu Ludvíka I. Dostanete se k té nejvyšší části mostní konstrukce nacházející se ve výšce 45 m, odkud máte Porto jako na dlani. Jestli vám most přijde podobný Eiffelovce, tak jste blízko. Nese totiž rukopis Gustava Eiffela, jehož kolega tuto stavbu navrhl na jeho počest. Ovšem turisté se závratí nebo se sklony ke skoku dolů by si měli návštěvu dobře promyslet. Mluvím z vlastní zkušenosti (patřím do té první skupiny). Stihla jsem pořídit jen pár snímků než mě strach totálně ochromil při unáhleném pohledu dolů. Navíc zábradlí je umístěné velmi nízko, tak už jsem si představovala, jak trochu zafouká vítr a já se okamžitě hroutím střemhlav do vody. Takže je víc než jasné, že když se vám něco takového honí hlavou, tak musí nutně následovat strategie promptního úprku na druhou stranu. Přeci jenom náhradní spodní prádlo si s sebou na procházky nenosím.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Řeka Douro z mostu Ludvíka I.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Most Ludvíka I.

Velmi se mi ulevilo, když jsem se ocitla na druhé straně břehu pevně nohama na zemi. O to víc, když víte, že celé odpoledne už jenom strávíte ochutnáváním portského vína. První naše kroky tedy zamířily do Taylor´s. Zaplatili jsme 12 eur/os. za prohlídku sklepů s audio průvodcem a za degustaci dvou vzorků portského. Upřímně řečeno bychom se bez tak drahého vstupného nejspíš obešli. Vstup do sklepa tehdy nikdo nekontroloval, takže jsme mohli klidně jít. Ale i tak toho nelitujeme, protože prostory Taylor´s jsou oáza klidu a zeleně. A také jsem poprvé ochutnala bílé portské a asi nepřekvapí, že mi chutnalo :-).

Na další sklep jsme narazili více méně náhodou cestou z Taylor´s. Ani nevím, co mě na vinařství Quevedo Port Wine zaujalo víc. Jestli to, že vypadalo jako stodola nebo spíš garáž nebo že milovníci portského seděli u obrovských oken a byli tak součástí dění uvnitř i venku. Za mě prostě idylka. Zde jsem se teprve cítila jako ryba ve vodě, strávila bych tu nad sklenkou vína hodiny. Líbilo se mi tu zase jinak než v Taylor´s, které je udržované precizně, možná až trochu sterilně a vytváří dojem dostupného luxusu. Vinařství Quevedo bylo uvolněné a velkorysé prostory bývalé stodoly vám dávaly možnost najít si svoje útulné místečko k ničím nerušené degustaci. My jsme ochutnali růžové a desetileté portské. Byla to lahoda, která rychle stoupne do hlavy.

Bohužel nic krásného netrvá věčně a hlad se tady stal nenáviděným důvodem k odchodu z Quevede. Ale zase jsme díky tomu objevili další pěknou restauraci, tentokrát italskou, s výhledem na řeku při západu slunce (kýč jak bič, no a co 🙂 ) a vražedně dobrou panna cottou. Tady bezchybně zafungoval zákon, že čím je člověku na nějakém místě lépe, tím více se mu nechce do jeho každodenní rutiny. Hlavně proto, že se nám Porto dostalo pěkně hluboko pod kůži. Kvůli pocitu bezpečí v dnešních časech neklidu – nedocenitelná hodnota, nikoliv samozřejmost. Kvůli dědovi, co nám bez váhání poradil, když jsme bezradně stáli na ulici s mapou a nevěděli kudy kam. Jeden z mnoha příkladů portugalské vstřícnosti. Kvůli tomu, co jsme viděli a ochutnali, jak jsme se zde cítili.

A peněženku jsme si nezruinovali. Nevěříte? Za letenky z Mnichova, za ubytování, útrata za vstupné, za plavbu na lodi a za hojné dodržování stravovacího a alko nealko pitného režimu jsme za dvě osoby utratili přibližně 520 eur.

Tak pokud jste dočetli až sem, jistě už společně se mnou zamačkáváte slzu dojetí. Protože víte, že máme za sebou poslední článek představující Porto mýma očima. Snad se vám ta představa líbila a navnadila vás k návštěvě. Litovat rozhodně nebudete.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Sledujte mě a mějte se krásně!


Chci vidět víc fotek / want to see more photos

2 thoughts on “Good Bye, Porto…

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s